Přes všechny peníze a snahy nemají preventivní vyšetřovací programy v žádné zemi pozitivní vliv na snížení úmrtnosti. Zcela naopak, vysoká pravděpodobnost falešně pozitivních výsledků vyšetření může zvýšit počet pacientů, kteří jsou poškozování zbytečnou farmakologickou či chirurgickou léčbou. Nedávný odhad říká, že vzdor prevenci počet žen umírajících na rakovinu prsu neklesá, a že než mamografie předejde jedinému úmrtí, tak s desetkrát větší pravděpodobnosti najde benigní (nezhoubný) nádor, což vede ke zbytečné léčbě či operaci. Jedna lékařská studie provedená v Kanadě odhalila, že pouze jedna ze čtrnácti žen s pozitivním mamogramem, poukazující na karcinom prsu, ho skutečně měla...

1. Kapitola : Nebezpečí preventivních vyšetření rakoviny prsů a prostaty.

2. Kapitola : Nebezpečí dalších běžných rutinních preventivních vyšetření.

1.Kapitola

Nebezpečí preventivních vyšetření rakoviny prsů a prostaty.

Přes všechny peníze a snahy nemají preventivní vyšetřovací programy v žádné zemi pozitivní vliv na snížení úmrtnosti. Zcela naopak, vysoká pravděpodobnost falešně pozitivních výsledků vyšetření může zvýšit počet pacientů, kteří jsou poškozování zbytečnou farmakologickou či chirurgickou léčbou. Nedávný odhad říká, že vzdor prevenci počet žen umírajících na rakovinu prsu neklesá, a že než mamografie předejde jedinému úmrtí, tak s desetkrát větší pravděpodobnosti najde benigní (nezhoubný) nádor, což vede ke zbytečné léčbě či operaci. Jedna lékařská studie provedená v Kanadě odhalila, že pouze jedna ze čtrnácti žen s pozitivním mamogramem, poukazující na karcinom prsu, ho skutečně měla...

Na základě směrnic zdravotních pojišťoven se vyvíjí na ženy tlak, aby na vyšetření chodily častěji, neboť poplatky se stávají součástí lékařova živobytí. Mamografické vyšetření se zdůvodňovalo tím, že čím dříve se tumor zjistí, tím bude menší, a tím je tedy větší šance na uzdravení. Tato úvaha však nepočítá s tím, že ne všechny karcinomy metastazují stejnou měrou. Rakovina prsu není nemoc, která se vyvíjí stejným způsobem u všech žen. Někdy se rozšíří po celém těle, jindy zachvátí pouze samotný prs. Většina dostupných léčebných metod beztak nemá na výsledný stav žádný vliv.

Mamografie dokonce úmrtnost paradoxně zvyšuje. Podle kanadského výzkumu mezi ženami mladšími padesáti let, jich na rakovinu prsu zemřelo více ve skupině vyšetřovaných mamografem, než ve skupině, které nebyla mamografie prováděna. K podobným závěrům došly i tři švédské studie a jedna, která se uskutečnily NewYorku. Švédský výzkum z Malmo ukázal téměř třikrát víc případu rakoviny prsu u žen mladších padesátí let, které měly za posledních deset let udělanou mamografií. Příčinou je například nahromaděné rentgenové záření, ale i fyzická trauma způsobené mamografií -  jednom okamžiku vyvine mamogram kompresí 200 newtonu, což je 20kg hozených na prs. Tato síla je údajně nezbytná k tomu, aby se dosáhlo co nejlepší kvality obrazu za podmínek snížení záření na minimum. Mnoho vědců se domnívá, že stlačení během mamografie může protrhnout cysty a roznést rakovinové buňky. Jestliže se totiž s tumorem manipuluje, může to zvýšit výskyt jeho metastáz v dalších částech až o 80%.

Pro prevenci rakoviny prsu uděláte nejlépe, když se vyhnete hormonální antikoncepci, hormonální substituční léčbě a vůbec všem předepisovaným hormonům, které zvyšují riziko rakoviny, když budete co nejdéle kojit své dítě a jíst co nejvíce čerstvého ovoce, zeleniny a esenciálních mastných kyselin. Pokud by se vám stalo, že by vám testy vyšly pozitivně, je důležité, abyste si výsledky neachali ověřit dalšími metodami, než budete souhlasit s chirurgickým zákrokem.

Co se týká rakoviny prostaty, platí zhruba totéž, co bylo uvedeno výše, analýzy těchto vyšetření se shodují v tom, že vysoká nespolehlivost spojená s vyšetřovacími metodami může přinést více škody než užitku. Hlavním rizikem je zbytečná operace, která ve třetině případu vede k závažné inkontinenci (neudržení moče). Navíc neexistuje žádný materiál, který by dokázal, že muži po prostatektomii (vynětí prostaty) přežívají déle než ti, kteří se jen bedlivě sledují.

U rakoviny prostaty se zdá, že vaše nejlepší šance je odmítnutí testu, pokud ovšem nemáte rakovinu. V opačném případě si rozmyslete, zda není lepší vyčkat a rozhodnout se pro jiný způsob léčby, jako je třeba alternativní medicína, než pospíchat s operací, zvláště je-li vám více než 70 let. Karcinom prostaty je především pomalu rostoucí forma rakoviny a je daleko pravděpodobnější, že zemřete s ní, než na ní. Podle pitevních nálezu má třetina mužů Evropské Unie rakovinu prostaty, ale jen 1% mužů na ní zemře dřív, než si jejich životy vezme nějaká jiná nemoc.

2.Kapitola

Nebezpečí dalších běžných rutinních preventivních vyšetření.

Většina vyšetření je velice nespolehlivá tím, že udává špatné hodnoty. Falešně pozitivní vyšetření uvede v chod agresivní a riskantní léčebné metody, kterými lékař se slepou oddanosti disponuje.

Vyšetření samotná jsou ovšem stejně riskantní jako většina nebezpečných léku a operací a jejích rizika jsou umocňovaná ještě tím, mnohé tyto testy jsou očividně zbytečné.

Dalším problémem dneška je to, že technika nahradila mnohé citlivé umění diagnostiky - vyšetření pacientovy anamnézy a pozorný pohled do očí a na stav jazyka. Základní chybou testování je také předpoklad, že všichni lidé jsou stejní a že člověk (a hodnoty jeho vyšetření) se nemění. Zároveň mnozí dělají závažné chyby při vyhodnocování naměřených hodnot.

EKG

Jedna studie ukázala, že počítače, které se často užívají k hodnocení EKG křivky, měly správný výsledek jen ze dvou třetin a přehlédly 15% případu zvětšení pravé srdeční komory. Nicméně ani lidských bytostem se nedaří o mnoho lépe - i zkušený specialista chybně interpretuje jeden výsledek ze čtyř. Dr.Robert Mendelsohnpsal o studií, ve které elektrokardiograf zaznamenal pouze čtvrtinu všech prokázaných případů srdečního infarktu, a v další práci naopak toto vyšetření zjistilo značné poruchy u více než poloviny zdravých lidí. Ještě více než EKG je hitem dneška echokardiografie - vyšetření srdce, při kterém se často spolu s ultrazvukovými vlnami využívají i kontrastní látky. A i zde, jako u mnoha jiných "perfektně bezpečných" nových technik, si lékaři teprve nedávno uvědomili, že je to vyšetření daleko nebezpečnější než se myslelo, a může vést i k smrtelným komplikacím.

RENTGEN

Ani zde se nedá hovořit o bezpečném vyšetření. Rentgenové záření poškozuje člověka trojím způsobem.

Za prvé poškozuje jednotlivé buňky (ačkoli škody způsobené malými dávkami se obvykle rychle napraví). V závislosti na expozici může toto poškození ale změnit buňku na buňku nádorovou.

Za druhé u těhotné ženy mohou rentgenové paprsky ublížit vyvíjejícímu se plodu a to buď uhynutím plodu nebo vznikem vrozených vývojových vad.

Za třetí může toto záření poškodit spermie nebo vaječníky dětí i dospělých, a tak způsobit abnormality budoucích generací. Víme také, že expozice rentgenových paprsků se kumuluje - nebezpečí vzniku nějaké nepříznivé změny vzrůstá pokaždé, když jste vystavení další dávce.

I každý zdravotník ví, že rentgenové záření je nebezpečné, lékaři bezstarostně jeho rizika stále podceňují a při plánování souborů vyšetření se jen málo snaží o snížení expozice na minimum, byť by šlo jen o zuby. Většina všeobecných lékařů a ortopedů k rentgenu přistupuje automaticky. Nejrozšířenější za všech rentgenu jsou snímky hrudníku, končetin a klubů. Kromě vyšetření kostních zlomenin, kdy je ovšem rentgen nezbytný, se v současné době používá též k vyhledání osteoporózy. Přístroje jsou nepřesné, vícečetná měření bývají chybná a dokonce i předpoklady, ze kterých se vychází při vyšetřování kosti, jsou plné pochybnosti - např. samotná myšlenka, kostní tkáň má nějakou hustotu, která může být měřená nebo kterou můžeme léčit a účinně tak odvrátit řídnutí kostní tkáně.

V podstatě je celá snaha o měření kostní hmoty zbytečná, protože hmota kosti nemusí mít vůbec nic společného s její pevnosti. Např. fluorid způsobuje dramatický nárůst hustoty kostní tkáně, ale snižuje její pevnost. Podobně některé léky mohou zvýšit kostní masu o 5% ale protože byla poškozena struktura kosti, nezlepší se po těchto lécích již její pevnost. Je potřeba si uvědomit, že kost zdravého jedince prochází neustálou vnitřní přestavbou pomoci buněk, které se nazývají osteoklasy aosteoblasty. Všeho, čeho jsou obvyklé léky na osteoporózu schopné, je to, že tento proces obnovy snižují a brání tvrdě pracujícím osteoklasům a osteoblastům vykonávat jejich práci.Samozřejmě, že se žádná další kost netvoří.

TOMOGRAFIE

V sedmdesátých létech zahájila počítačová tomografie, nyní běžně známa jako CT, revoluci v diagnostice především měkkých tkání organismu, a poskytla zobrazování až 20x podrobnější než obyčejný rentgen. Nikdo nepochybuje, že CT reprezentuje vrcholnou techniku 20 století - ta sebou ale nese daleko víc rizik než většina dalších testů a zatěžuje nás daleko vyššími dávkami záření.

CT sice redukuje čas nutný pro získání diagnózy, pomáhá lékařům lépe pochopit onemocnění a ujišťuje je o jejích diagnóze, ale nijak nedokazuje, že tyto informace nějak pomáhají při uzdravování.

MAGNETICKÁ REZONANCE

Nebezpečí computerové tomografie a používání počítačů vedlo ke vzniku nukleární magnetické rezonance, ze které se vyvinula zobrazovací metoda známa jako magnetická rezonance - MR.  Do tohoto relativně nového vyšetřovacího postupu se vkládaly naděje jako do slibné alternativy k rentgenování, protože detailně zobrazuje měkké tkáně těla, především mozek a míchu.

Při MR jste umístění do masivního cylindrického magnetu dost velkého na to, aby se do něho vešlo celé tělo. Když jste uvnitř, spustí se magnet o rychlých pulzech, který vytvoří magnetické pole asi 50.000 krát silnější než je magnetické pole Země. Potíž je v tom, že se dosud nic neví o případných dlouhodobých následcích procesů, při němž je lidské tělo vystaveno magnetickému poli, které je tak silné, že odpudí magnetické předměty až na druhou stranu místnosti.

Dosud se pouze britský Národní výbor radiomagnetické obrany ozval s varováním, že magnetické pole má tepelné účinky a je schopen ovlivnit magnetické vlastnosti organismu nebo poškodit tkáně. Výzkum na zvířatech prokázal, že jsou embrya ohroženy vysokými teplotami, že se zvýšil počet bílých krvinek, že MR může být příčinou vrozených očních vad a poškození uší. V USA zemřelo několik pacientů s kardiostimulátorem, když magnetické síly pozměnily jeho chod. Jedním z velkých problému vyšetření MR je také klaustrofobie - trpí jí až jedna třetina vyšetřovaných (vyšetření trvá až jednu hodinu).

LABORATORNÍ TESTY

Vedle rentgenového vyšetření jsou laboratorní testy jakéhokoliv typu předmětem největších omylů. Například středisko pro kontrolu a prevenci chorob v Atlantě studovalo reprezentativní vzorek laboratoří po celých Spojených státech a zjistilo, že asi čtvrtina všech testů vykazuje špatné výsledky.

Dokonce i studie, prováděné v mnoha státech se shodují v názoru, že spousta běžných laboratorních testů jsou ztrátou času a peněz. A to včetně krevního obrazu a biochemického vyšetření při příjmu do nemocnice. Např. v jedné studií, která zahrnovala tisíc pacientů, přispělo testování krve a moče k diagnóze pouze méně než jedno procento. Téměř tři čtvrtiny byly stanoveny na základě anamnézy nebo fyzikálního vyšetření pacienta. Lékaři se nemohou dohodnout dokonce ani na hladinách krevního cukru u diabetiků - jeden test měří v krvi uhlovodany a druhý pouze glukózu. Mezi oběma testy byly zjištěny výrazné rozdíly.

TESTY NA HIV

Nejhanebnějším příkladem nespolehlivosti laboratorních testů užívaných k diagnostickým účelům je test na HIV. Na enzymy vázaná imunosorbentní zkouška (ELISA) je nejčastěji používaným testem ke zjištění HIV a je běžně považována za pozitivní důkaz, že jste infikováni HIV. K potvrzení diagnózy se často používá metoda zvaná Western Blot.

Kromě toho, že nemohou zjistit skutečný HIV, jsou tyto testy pověstné svou nespolehlivostí. Další potíž spočívá v tom, že ani jeden test není pro HIV specifický - oba reagují s mnoha dalšími bílkovinami, vytvořenými jako odpověď na jiná onemocnění.

Největším problémem vyšetřování HIV je samozřejmě to, že pozitivní výsledek testů na HIV vás odsoudí být na celý život HIV pozitivním. Když jste HIV pozitivní, ohrozí to zaměstnání, sňatek, uzavření pojistky, vstup do cizí země a pod. HIV test může také u mnoha zdravých lidí roztočit neúprosné kolo "preventivní" léčby AIDS léky, jejichž četné, mnohdy život ohrožující vedlejší účinky mají úděsnou podobnost s řadou příznaků, kterými lékaři popisují HIV infekci nebo plně rozvinutý AIDS.

ENDOSKOPICKÉ METODY

Mezi tato vyšetření patří endoskopie, laparoskopie a pod., při kterých je optická trubice neboli endoskop veden nějakým ústím vašeho těla, aby se lékař podíval na vnitřek příslušné dutiny. Jak se nedávno ukázalo, má endoskopie jeden vážný háček v tom, že při ní přijde o život jeden z 2000 pacientů. Dalším problémem je vznik akutních infekcí infekcí, které se objevují díky neadekvátní sterilizaci endoskopů a bronchoskopů.

Zdroj:  http://tachyon-ostrava.webnode.cz/news/co-nam-lekari-nereknou/?sms_ss=facebook&at_xt=4de6096fd67d0dbf%2C0