Kapr zabalený, dárky naklepané a nezapomenout zabít vánočku. Zmlátit řízky, dohonit slepici kvůli vajíčkům,  přemluvit kocoura, že ve vaně není kapr,ale žralok, přemluvit žraloka, že to venku není kočka, ale maskovaná vopice, aby kapr nevyskočil z vany a nevodplul do Mongolska. Vánoce jsou náročný, to Vám teda řeknu.

Ráno mě vzbudil kocour, mlátil do mě rákoskou, že jsou Vánoce, abych se neválel v posteli, Tož otevřu voko a čučím na další voko, kočičí. Málem jsem dostal infarkt, protože ten hajzlík se rozhodl, že oslavíme Vánoce. Já po ránu nevím, zda je středověk nebo esli su na Marsu. A tak člověk chca nechca J mosí z betle a do špajzu pro vokurku aby zahnal vopicu. Ale když se vrátím ze špajzu, tak kocour s vopico už honijo žraloka ve vaně, že bude svačinka. Tož nejsu potroble, to je moja večeřa a proto sem vopicu poslal do ZOO a kocoura poslal klečet do kouta.

Ani jsem si nevšiml že kocor nějak neprostestuje, vždycky má plno keců, že klečet nebude, ale tentokrát šel a moc rád. A já musel strčit hlavu do mrazáku, abych zmrazil včerejší oslavu Vánoc.

Nevím jak ty kocore, ale já už Vánoce voslavil, to mi profičelo ringlo.  Pravda ale je, že ráno jsem byl tak mimo, že sem nevěděl, která bije. Ještě že mi to můj kočičí diktátor připomněl a nejen on. Po ránu se člověk musí pomodlit ke Svaté stolici a co si budem povídat -  pravidelná stolice dělá divy, a tak jsem ve vaně zmerčil žraloka a opět málem infarkt. Kocor se málem umlátil smíchy, kleče v rohu pokoje.  Ale jsu trénovanej od Mistrů, proto sem nespadl do WC a zachytil se o držák na na ručník techniko –„Opilý vopičák sestupuje z hory“…..

A protože ve vaně plaval žralok, ani nevím kde se tam vzal, tak, jelikož můj trénink je instinktivní, najedno se mi v drápech ocitla WC štětka a hnal jsem se na tu parybu. Strachem jsem se málem opět pomodlil je Svaté stolici.  Ale jak tak máchám štětkou ve vzduchu tak moje voko zavadí vo zrcadlo a já si uvědomím, že se do bytu nasomroval nějaké borec, co vypadá jak Satan Claus a tak jsem se lekl, že se moje štětka zastavila ve vzduchu před smrtelným úderem, které by jistě zatnul tipec tomu pažralokovi ve vaně. Tohle ráno teda nezačalo zrovna svátečně. A tolik stimulů enem způsobí to, že i největší trénované borec a i sám Toshiro Mifune by zůstal čučet jak vyvorané klokan.

A z mého  transu mě vylekal zvonek. A to byla moje záchrana. Hlavou mi hned blesklo esli to náhodo není sociálka aby zas zkontrolovala zda má kocor svojí koupelnu a dětské pokoj a další kecy co nám nasomrovala Evropská unie. Ale naštěstí to byla sousedka. Byla to sousedka, pré slyšela jak se kocor lochčí a jak tu kleju na celé pavlačák. Vona je sousedka jinak moc milá paní, ale jen když se věnuje tomu, co má, a to je kloktání heřmánku, protože přitom aspoň drží kredenc J.

Sousedku jsem poslal do oněch lovišť jednou rano dobře mířeným úderem štětky, co sem eště držel v ruce, a byl vod ní pokoj. Sebral jsem jí její Vnoční čepici a skopl jí ze schodů. Vrátil jsem se domů, nasadil si čepici a kocor měl zas záchvat smíchu.

Jak říkám, nezačalo to zrovna nejlíp a už jsem toho měl dost, a proto jsem si ¨sedl do svého křesla, abych si dal meditaci na uklidnění. Samozřejmě v křesle byla vánočka od včerejška, kam sem jí hodil po flámu. A já nechtěně připravil svůj vánoční sendvič.

Kocor už tého měl dost, doládoval mojí Vánoční vepřovo plec, co jsem měl na řízky a šel si se mnou promluvit. Ahá, tak proto šel tak rád do kouta. Nu což, ale ta horší etapa právě nadešla, protože mi začal valit jakési klíny do ringle, že so Vánoce a že se vo něj, jako vo kocora, neumím ani postarat. Měl pravdu, je to sice hajzlík, ale má pravdu. Tož jsem na sebe hodil montérky ze včerejšího plesu a šel připravit Vánoce.

Ale jak se takové Vánoce připravují, to sem si za mák nemoh vzpomenot, bo sem měl vymeteno ze včerejšího plesu důchodců. Naládovali do mě cosi od vlčího maku, nebo jak se to jmenovalo, něco jako Canic lupus nebo Canabis humus. Stejně jsem si to nepamatoval, tak to člověk neřeší. Jen vím, že mi stále cpali zelené čaj, zelené koláčky a všici byli vysmátí jak v šaškecu z Černovic. A já téžJ .

Zkrátím tuto story. Hodinu sem honil žraloka ve vaně, než sem pochopil, že paryby so tu přes miliony let a majo za tu doby větší zkušenosti, tak jsem to vzdal s kung fu technikou a abych ho dostal, hodil sem prostě do vany setop-box. Paryba zaklepala paploutvema a pak zaklepala pabačkorama. Zabalil jsem ji do alobalu. A tím byl první úkol splněn – zabalit kapra.

Další úkol byl – naklepat dárky. To už bylo horší, protože sem ani neměl šajn esli sem nějaké dárky koupil, a i kdybych je koupil, měl jsem po včerejším plesu v domově důchodců takového draka, že by na byl hrdé i Mistr Ču-Mi-jo Khuk.

První dáreček sem ale našel lehce. Můj kocor je pěkné dáreček, tož sem ho naklepal jako prvního. Druhé dárek sem našel v mrazáku, koupil sem kocorovi k Vánocům konzervu. Jenže v mrazáku konzerva ztvrdla, tož sem ju musel také naklepat. Další dárek byl v mikrovlnce – koupil sem kocourovi myš – živo myš, abychom se nemoseli enem stále hádat vo mýho plyšovýho medvídka. Ale krysa byla už vytuhlá, tož jsem ju také naklepal, aby změkla.  A tím byl splněn další úkol – naklepat dárky.

Další úkol – zabít vánočku. A to bylo hned, Stačila jedna rána kung fu úderem do citlivého body mezi 8 – 9 copánkem vánočky a vytuhla navždy J

Teď bylo potřeba připravit večeři, ačkoli bylo skoro poledne. Ale s kocorem se vždy po ránu boxujeme vo kočičí konzervu a tak lépe dříve, než vůbec a proto jsem se dal do mlácení řízků. Vepřovou kotletu mi kocor vohlodal a tak zme strávili další hodinu bojem o soukromé vlastnictví. Vyhrál sem, protože sem po hodine a 12 minutách rezolutně prohlásil, že esli mě kocor nakrkne, tak bude večer místo místo řízku pěkné pečené králík. Kocor dostal strach a už měl batoh na zádech a mekotal cosi o Mongolsku. Ale nakonec ho přemohla zvědavost a zostal, nemoh se dočkat dárků. Pak trucoval 2 hodiny u boxovacího pytle a já mezitím zmlátil paličko prasečí kotlety, co sem si schovával na Silvestra. A než se člověk naděje, je tu večer. Kolem se rozhostl šílené řev vod sousedů. Někteří řvali kvůli kostem v krku, někteří kvůli fuseklím mezi dárkama, někteří řvali kvůli prskavkám co jim grilovali obývák. Kocor z toho byl tak vyděšené že najedno sekal latinu. Tož sem připravil štědrovečerní stůl, naservíroval sem zelené koláčky, usmrceno Vánočku, jablka, herteple v zeleném salátu, vyšumělé víno, aby zme s kocorem měli co chlastat, katanu na řízky apod.

Ke stolu zme se svalili spokojeně a klidní. Řízky byly šťavnaté, dobře zmlácené a propečeném herteple byly delikatesní a bylo jich tak málo, že byly i delikátní. Vyšumělé víno udělalo také divy takže zme oba vodpadli velmi brzy. Nezapomněl sem katano přepůlit dvě jablka. V mém jablku byla hvězda na znamení , že další Zelené plesy v domově důchodců přežiju. A kocour měl v jablku kosočtverec a lochčil se tak dlouho, že vodpad vod stolu jak zralá ringla.  Večeři jsme také zvládli.

Dárky byly už naklepané a když kocor zmerčil naklepano krysu z mikrovlnky udělalo se mu tak šouf, že sbalil krysu a šel si hrát se sirkama do knihovny. Po cestě na mě řval, že mě už do domova důchodců nepustí, nejsem pré zas tak staré abych musel vstupovat do Strany zelenéch a mezi důchodce pré ešče nepatřím. Měl pravdu. Jako vždy. Tož to je můj kocor, samá sranda a žádná legrace, nikdy nelže, jen má moc velko fantazii.

Pak nás s kocorem opět unesli mimozemšťani. To voni ti zelení brčálníci dělajo pravidelně, nám s kocorem to nevadí, bo s nima mastíme karty, kocor je vždy vobere vo jejich ET implantáty a pak je šmelí s nějakoorganizací MUFLON nebo MUFON za kočičí zlato. To zlato pré potřebujo nějací Ananuci, nebo ANUNAKI, že pré jejich planeta je na zhroucení a zlato jim pomáhá dát do cajku jejich atmosféru. Nu což, je to vždy zábavnější, než na zeleném plese ve straně zelených v domově důchodců.

Po cestě domů zme s kocorem vyšlapali další kruh v obilí ve tvaru kosočtverce, aby měli badatelé radost a kocor tam nezapoměl udělat loužičku aby koumáci měli dostatek radioaktivity a mohli tvrdit, že to je vod zelenéch mužíčků. Ale já to nedělám, ja ze zelenéch plesů vod důchodců chodím parkem a tam dělám kruhy leda do betonu a na to ti koumáci eště nepřišli.

Doma zme s kocorem rozsvítili Teslův Vánoční stromeček na volno energii, ale jak to funguje Vám neřeknem, bo by nás ilumináti pěkně naklepali svýma rákoskami, takže si to necháme pro sebe. Kocor hajzlík dostal tajně od mimozemšťanů replikační přístroj a to sem zjistil až ve chvíli, kdy sme došli domu a kocor si mezi tím naklonoval mýho plyšovýho medvídka, kterýho sem mu zakázal.

Co naplat, Vánoce dopadli skvěle, dárků bylo plno, užili jsme si s kocorem. Jen na jednu věc jsme zapomněli. Na zabalenýho žraloka. A protože můj kocor není žádné potrhlo, tak poznal, že to je kouzelné žralok, zlatá parybka a že nám chce splnit 3 přání. Co jsme si přáli ?? To už by byl jiné příběh. Hlavně proto, že kocor si všiml, že parbyka je sice hodně stará, ale má blbo paměť a tak těch přání bude nejen 3,ale bude jiích mnohem víc,. Zkrátka, nemít kocora, tak jsem ještě na stromě a žiju jak Cromagnonec J)))). Kocor ze mě udělal člověka.

-  pokračování někdy příště :-))))))