Islandská revoluce: také jste o ní neslyšeli?

V roce 2000 byl Island pohádkovou zemí, ideální pro život. S nízkou nezaměstnaností, vysokým HDP a minimální kriminalitou. Pouhých 320.000 obyvatel vytvářelo hrubý domácí produkt ve výši 13 miliard dolarů

Vláda však podivnými deregulacemi finančního trhu dala vzniknout bublině, na jejímž konci je účet ztrát islandských bank ve výši 100 miliard dolarů. V roce 2008 došlo ke znárodnění největší banky, zhroucení měny a trhu. Země zkrachovala.

O občanské revoluci na Islandu se mlčí. Proč? Protože Islanďané jsou pašáci!

2009

Islanďané protestují před parlamentem a donucují k rezignaci předsedu vlády a celý jeho vládní blok.

Svět volá po splacení dluhu vůči Británii a Nizozemsku v astronomické výši 3,5 miliard eur.

2010

Islanďané vyšli do ulic a vybojovali si zákon o obecném referendu. V lednu 2010 ho prezident odmítl do schválení EU ratifikovat. Lidé znovu vyšli do ulic. V březnu rozhodli v referendu odmítnutí zaplacení dluhu vůči Británii a Holandsku.

Islanďané donutili vládu, aby vyšetřila, kdo z vládních činitelů je odpovědný za krizi.

Bylo zatčeno několik vedoucích bankéřů a manažerů.

Islanďané připravují novou ústavu, která již není kopií dánské, jak tomu bylo doposud.

Ústavotvorné shromáždění složené z lidí přímo volených občany zahájilo svoji činnost v únoru 2011 a předložilo návrh ústavy na základě konsensu a doporučení. Je schválena parlamentem, který byl vytvořen po nových volbách.

Toto je stručná historie islandské revoluce. Označení a potrestání viníků za krizi a zruinování země. A přepsání ústavy přímo občany.

Lekce opravdové demokracie se všichni bojí

To, co má již Island za sebou, celý svět stále ještě čeká. V roce 2008 vyšlo na povrch jen několik finančních bublin z Wall Street, které způsobily celosvětovou krizi.

USA i Evropa nyní ukazují na Řecko, stejně jako dříve na Island. A raději odvracejí pozornost k Íránu, kde se schyluje k válce. Ale jak dlouho půjde maskovat tento plán na krach celého světa?

Autor článku Las democracias degradadas de Occidente silencian la revolución cívica de Islandia dokonce tvrdí, že bojkot informací o skutečné podstatě dění na Islandu byl na žádost vrcholných politiků dodržován tisíci novináři v rámci veškerého korporátního tisku, rozhlasu a televize. Vlády jim v některých zemích údajně nabídli dokonce i značné daňové úlevy výměnou za mlčení.

Touha po svobodě, rovnosti, prosperitě a spravedlnosti bez nadřazeného elitářství nezná hranice. A proto příklad Islandské revoluce nelze umlčet!

Inside Job – Islandská revoluce

Islandský dokumentarista Helgi Felixson ukázal světu, jak vznikla krize a co nás ještě čeká. Je to časovaná bomba, která zatím jenom upustila páru:

Je Západní demokracie skutečná?

Vláda Spojených států a její loutky NATO zabíjejí muslimské muže, ženy a děti už desítky let ve jménu toho, že jim přináší demokracii. Je však sám Západ demokratický?

Skeptici poukazují na to, že president George W. Bush byl do úřadu dosazen Nejvyšším soudem a že i spousta dalších voleb byla rozhodnuta elektronickými hlasovacími stroji, které nezanechávají žádnou papírovou stopu. Další tvrdí, že zvolení činitelé představují jen speciální zájmy, které financují jejich kampaně, nikoliv voliče. Vykoupení bank zaranžované Bushovým ministrem financí a bývalým předsedou Goldmana Sachse Henry Paulsonem a Washingtonské selhání projevující se neschopností obvinit kteréhokoliv z banksterů za podfuky, které přispěly k finanční krizi, evidentně podporují hledisko, že vláda USA představuje peníze a nikoliv voliče.

Nedávné události v Řecku a Itálii vytvořili ještě více skepse vůči tvrzení Západu, že je demokratický. Dva zvolení evropští ministerští předsedové, George Papandreou z Řecka a Silvio Berlusconi z Itálie byli donuceni odstoupit kvůli problémům s vládním dluhem. Dokonce ani Berlusconi, miliardář, který nadále vede největší italskou politickou stranu, nemohl odolat tlaku od soukromých bankéřů a nevolených funkcionářů Evropské unie.

Papandreou vydržel jen 10 dnů poté, kdy 31. října 2011 oznámil, že nechá řecké voliče, aby v referendu rozhodli, zda chtějí přijmout ta zbídačující opatření, která byla na řecký lid uvalena zvenčí. Zbídačení je cena stanovená EU za půjčky peněz řecké vládě, aby mohla zaplatit bankám. Jinými slovy, bylo tu rozhodnutí – zbídačení nebo bankrot? Ovšem tato otázka byla rozhodnuta bez jakékoliv účasti řeckého lidu.

Řekové v důsledku toho vyšli do ulic. Podmínky spojené s polední tranší výkupu z dluhů opět zdvihly ohromné množství Řeků do ulic v Aténách a dalších městech. Občané protestují proti 20% zkrácení jak minimální mzdy tak i penzí větších než 12 000 euro ročně (15 800 dolarů) i dalším škrtům u pracovních míst ve veřejném sektoru. Loni Řekům zvedli daně o 2,3 miliardy eur a mají v plánu je zvednout o dalších 3,4 miliardy eur v roce 2013. Zbídačení se uvaluje i přes celkovou 21% míru nezaměstnanosti v Řecku a 48% mezi těmi, co je jim do 25 let.

Jednou z interpretací je, že banky, které byly lehkomyslné, co se týče vládních půjček, nyní nutí lidi, aby tyto banky zachránili před důsledky jejich mizerných rozhodnutí.

Další interpretací je, že Evropská unie zneužívá krize vládního dluhu, aby rozšířila svou moc a kontrolu nad jednotlivými členskými státy EU.

Někteří říkají, že EU zneužívá bank pro agendu EU, a další říkají, že banky zneužívají EU pro agendu bank.

Pravdou ovšem je, že tito mohou využívat jeden druhého. Nicméně demokracie součástí tohoto procesu není.

Řecký jmenovaný – nevolený – ministerský předseda Lucas Papademos je bývalým guvernérem Řecké národní banky a členem Rockefellerovy Trilaterální komise a býval vicepresidentem Evropské centrální banky. Jinými slovy, jmenovali ho bankéři, aby zastupoval banky.

12. února jmenovaný ministerský předseda, jehož jobem je dovést Řecko do područí ať už bank či Bruselu, nějak nepochopil ironii ve svém vlastním prohlášení, že „násilí nemá v demokracii místo.“ Ušla mu i ironie spočívající ve faktu, že 40 zvolených poslanců v řeckém parlamentu, kteří odmítli podmínky vykoupení, byli vyloučeni ze stran vládní koalice. Násilí plodí násilí. Násilí v ulicích je odpovědí na ekonomické násilí, které se na řeckém lidu páchá.

Itálie sestavila druhou demokratickou vládu s vyloučením demokracie. Jmenovaný ministerský předseda Mario Monti do dubna 2013 nemusí mít starosti o volby. Podle zpravodajských zpráv navíc jeho „technokratický kabinet“ neobsahuje jediného zvoleného politika. Banky se chopili šance: Monti sám je jak ministerský předseda, tak i ministr ekonomie a financí v jedné osobě.

Pozadí Montiho naznačuje, že představuje jak EU, tak banky. Je to bývalý evropský poradce Goldman Sachs, evropský předseda Trilaterální komise a člen skupiny Bilderberg, bývalý komisař a zakládající člen Skupiny Spinelli – organizace založené v září 2010, aby zajišťovala integraci uvnitř EU, tj. pokrok v centralizaci moci nad členskými státy.

Je jen málo pochyb o tom, že evropské vlády stejně jako Washington se chovaly finančně nezodpovědně, žily si nad poměry a vršily dluhové břemeno uvalované na občany. Bylo zapotřebí něco udělat. Ovšem to, co se dělá, je mimo-demokratické. Je to projevem toho, že Západní elity – Trilaterální komise, Výbor pro zahraniční záležitosti, Skupina Bilderberg, EU, nadnárodní korporace, přerostlé banky a ti monstrózně zazobaní už na demokracii nevěří.

Snad budoucí historici dospějí k závěru, že demokracie sloužívala zájmům peněz, aby zlomila moc králů, aristokracie a kořistnické vlády, jakmile však peníze nad vládami stabilizovaly svou kontrolu, tak se demokracie stala břemenem. Historici budou mluvit o přechodu od vlády králů z boží milosti k vládě práva božské finanční milosti.

Paul Craig Roberts

Zdroj: http://www.paulcraigroberts.org/2012/02/14/is-western-democracy-real-or-a-facade/

inShare