Toulky s kytarou 17.11 2023 verze duchovní

Lidé, co čtou mé Toulky s kytarou už vědí, že se snažím brát spoustu věcí s nadsázkou a humorem, protože humor je jedna z cest, co lidi spojuje a je fakt, že zažívám spoustu komediálních, veselých a humorných příběhů přímo ze života.

Ale jsou věci, které s nadsázkou brát moc nelze a to je zrovna tento případ, kdy odešla mladá holka dobrovolně ze života a příčiny rozeberu na konci. V mé první verzi těchto toulek jsem psal humorně jak jsem byl pozván na premiéru představení věnované právě této dívce. První humorná verze je odrazem těch skutečností, které jsou tak absurdní, až se zdají humorné a to se týká podstaty umění a alternativní divadel, kde už nejde o umění, ale o absurditu jako podstatu, kdy se snaží šokovat diváka zvráceností dějů, myšlení a doslova psychopatickými výlevy, kdy divák sleduje s otevřenou pusou co to je za magořinu a nechápe. Netvrdím, že jsou všechna alternativní divadla taková a určitě jsou i některá kvalitní, ale už to postrádá hloubku, smysl a vkus pro umění a estetiku. A právě estetika a hloubka umění už chybí a vytrácí se, ale o tom píšu jinde.

Ta estetika, hloubka umění a hloubka života spočívá i v tom umět si vážit lidí a jejich hodnot a talentu a když pak jeden takový nadějný člověk odejde dobrovolně ze života a spáchá sebevraždu, tak je potřeba zachovat i nějakou pietu a projevit smutek a zamyšlení. A to byl důvod, proč jsem svolil a přijal pozvání na premiéru kamaráda, co to napsal a režíroval, bral jsem to jako část uctění památky té dívky.

V první humorné verzi jsem bral humorně události a děje a nechal průchod své komediantské povaze, ale věděl jsem, že musím napsat i vážnou verzi a duchovně zaměřenou, která trochu osloví tu duši ta na onom světě a dá ji trochu pocit, že na ní lidé nezapomněli, že se z toho trochu poučili a přemýšlejí co dělat lépe.